Navigace


Aktuality / odkazy / fotografie



Sluneční kolektory svépomocí

Když se v naší rodině začínalo s využíváním sluneční energie pro ohřev užitkové vody v sedmdesátých letech minulého století, měli jsme za to, že sluneční kolektor je výrobek velice jednoduchý.

Po zkušenostech mohu říci, že to tak není. Co je tak složité? Dnešní plochý solární kolektor je výrobek dosti dokonalý. Umí zužitkovat 70-80% dopadajícího slunečního záření. Tyto hodnoty nedocílíte žádnou jinou povrchovou úpravou než je speciální technologií nanášená selektivní vrstva na 0,2 mm měděném plechu. Obsah kapaliny kolektoru musí být minimální (asi mezi 0,5-1 l na 1 m2 plochy absorbéru) resp. optimální k přenosu energie.

Roky jsme vyráběli sluneční kolektory s tzv. solárním lakem, které dokázaly ohřívat primární okruh při zimním slunečním dni a venkovní teplotě mínus 10 stupňů na teplotu až 45-50°C.

Kolektory se selektivní vrstvou ohřejí medium za stejných podmínek na 60 - 65 st.C. Rozdíl v účinnosti činí nejméně 20%. Další nedostupnou věcí pro běžného kutila je kalené, na míru broušené sklo, s nízkým obsahem železa. Běžná okenní skla vlivem prudkých změn teplot dříve či později praskají.

Rosení vnitřní strany skla je také nepříjemným problémem. Kdo se pustí do výroby vlastního kolektoru, musí projít celou řadou nástrah, jako použití daného materiálu z hlediska koroze, vlivu UV záření a extrémních změn teplot. Koho ani tato slova neodradila, mám z realizací jednu zkušenost, že náklady na samotné kolektory představují zhruba jen asi 30% celkových nákladů. Pokud je montáž solárního zařízení prováděna v běžném rodinném domě, není o vlivu změny DPH z 19% na 9% třeba polemizovat.

Závěrem bych radil příliš neexperimentovat, v naší rodině jsme si s tím, za více než 30 let, užili dost. A přece, chcete-li si kutit, Váš výrobek se modernímu solárnímu kolektoru jen vzhledově podobá, jeho účinnosti nikdy nedosáhne.

Ing. Karel Svoboda - jednatel společnosti